Exkurze třídy G4. do Prahy

Ve dnech 19. a 20. října 2021 vyrazila třída G4 se svou třídní učitelkou do hlavního města na exkurzi.

Exkurzi jsme zahájili komentovanou prohlídkou nově zrekonstruovaného Národního muzea. Paní průvodkyně nám pověděla o historii vzniku, o důležitých meznících existence budovy a sbírek, o donátorech, o spojení staré a nové budovy a doporučila, co určitě musíme vidět. Okouzlily nás rekonstruované sbírky minerálů, kde oči přecházely z barev a tvarů. Kdybych si měla vybrat jen jeden jediný, byla by to těžká volba. Výstavu s názvem „Evoluce“ jsme bohužel vzali letem světem, protože nás tlačil čas a nastupovala únava. Úchvatné byly filmy v tunelu spojujícím starou a novou budovu. Nejprve nás pohltil film o vývoji života a pak zrychlený vývoj staveb a dopravy na Václavském náměstí. A na závěr výtahem do kopule s kruhovým výhledem na sluncem zalitou Prahu! Stavebně jsme z toho moc neměli – jsme přeci jen „pouze“ geodeti, ale identifikovali jsme důležité stavby podle věží (nejspíše trigonometrické nebo zhušťovací body) a uvědomili si, proč byla síť pro pražské metro stabilizována převážně na střechách budov.

Odpoledne jsme metrem dojeli mezi výstavné nové budovy na Pankrác, našli naši ubytovnu Amfora, vyfasovali klíče (cena za každý 30 000 Kč!), ubytovali se, odpočinuli a zpátky do centra.

Nejprve jsme našli divadlo, abychom večer věděli, kam jít. Zároveň jsme si prohlédli část pasáže Lucerna, prošli na Jungmannovo náměstí – stále tam ještě socha Jungmanna sedí, pak jsem neodolala a vzala studenty do kostela P.Marie Sněžné kvůli vychutnání si klidu a nádherného interiéru a upozornila jsem je, že to, co vidí, je jen směšně malá část původně zamýšlené stavby.

Potom jsme museli vidět Kafkovu hlavu před Quadriem, ale zrovna byla v klidu. Takže zpátky na Národní třídu k památníku Sametové revoluce, okolo Topičova domu k Nové scéně a staré budově Národního divadla – trigy jsou stále na svém místě, viděli jsme je!

Kousek po nábřeží okolo Hollara k rotundě, pak na Betlémské náměstí – viděli jsme bývalou palírnu, dnes muzeum U Halánků, Betlémskou kapli, za ní vyčuhovala věž kostela sv. Jiljí, Skořepkou na Uhelný trh, v dálce zalešenovaná budova Stavovského divadla a Melantrichovou s připomínkou, kdo že byl Melantrich, na Staroměstské náměstí. A tam už jsme byli všichni unavení, někteří (hlavně já) jsme dychtili po kávě, a proto jsme se rozešli, abychom si od sebe trochu odpočinuli.

Večer jsme se sešli v pasáži u divadla a představení „Shirley Valentine“ můžeme doporučit! Skvělý výkon Simony Stašové nás vtáhl do děje, bylo to chvílemi smutné a chvílemi k popukání, asi jako život sám.

Druhý den jsme předali ubytovnu a odjeli na Pražský hrad. Nejprve okolo Ministerstva obrany k Belvedéru, projít ochrankou, pak „zpívající fontána“, která byla němá, neb voda již dávno netekla, vychutnat si sluncem zalité panorama Pražského hradu a zvolna zahradami vzhůru ke Lvímu dvoru. Po cestě ještě Míčovna s hezkou ukázkou stavebního humoru na fasádě, pyšný páv jukající z keřů a pak po mostě skrz bránu na 2. nádvoří.

Původně jsme měli v úmyslu projít budovy zevnitř, ale venku svítilo sluníčko, všude se motaly davy lidí a průvodci v češtině vyhynuli, takže jsme prokličkovali hrad a zahrady zvenku s mnoha upozorněními na počiny Josipa Plečnika.

Nakonec jsme sešli Nerudovou ulicí dolů – ano, viděli jsme dům „U dvou slunců“ a další domovní znamení, lékárnu „U černého orla“, pak bustu Churchila před britskou ambasádou, budovy Parlamentu a Senátu, nahlédli jsme do Legeburské zahrady a na budovu Valdštejnské jízdárny a na závěr jsme obdivovali památník českým letcům RAF na Klárově.

A pak už byl čas jet domů, protože i když je Praha úžasná, doma je to lepší! Stýskalo se nám po Ještědu a našem rozkopaném městě!