17. listopad očima našich studentů

Den boje za svobodu a demokracii – 17. listopad 1939, 1989 si připomněli i žáci naší školy. Práce dvou našich studentů na toto téma si můžete přečíst níže.


17.listopad 1989 – Sametová revoluce

Na povolené klidné demonstraci se ozývá hlas lidu. Zaznívají různá hesla, například: „Jakeš ven!”, „Svobodu!”, „Chceme svobodné volby!” a další.

Pokyn od šéfa STB zní jasně: „Přesuňte všechny síly k Národní třídě a zabraňte davu ve vstupu na Václavské náměstí!”.

Následně zasahují jednotky Veřejné bezpečnosti.  Příslušníci VB tvoří barikády za pomoci šítů a obrněných transportérů. Přední řady demonstrantů usedají na ulici. Mezi pohotovostním plukem a lidmi hoří svíčky a některé účastnice demonstrace zasunují květiny policistům za štíty. Studenti jsou uzavřeni ze všech stran a volají: „Máme holé ruce! Nechceme násilí!”

Později je dav obklíčen ze všech stran a natlačován k sobě. Lidé chtějí uniknout, což jim není dovoleno. Začínají zpívat českou státní hymnu a následně písničku Ach synku, synku. Po čase příslušníci vytvářejí uličku pro demonstranty k odchodu. Ti, co se pokusí jí projít, jsou následně zbiti a někteří i zatčeni.  Příslušníci pluku postupují vpřed, přímo proti demonstrujícím. Mlátí obušky sedící, poté i stojící. Je jim úplně jedno, o koho se jedná. Jestli je to muž, žena, starší nebo mladší člověk. Po několika hodinách je dav rozptýlen.

S takovým postupem státu proti občanům se nedá souhlasit. V dalších dnech studenti stávkují. Protestují kvůli politice a ekonomice státu. Tvoří demonstrace. K akcím se připojují učitelé, profesoři, dělníci v továrnách a ostatní lidé. Všichni se přidávají k demonstrantům.

Není to ale konec příběhu. Toto je jen pouhý začátek Sametové revoluce, pádu totalitního režimu a velkých změn v naší zemi.

Autor: Filip Melíšek P1.B


Demonstrace studentů v Praze byla násilně potlačena

Pietní akce v Praze – hlavním městě Československa, konaná před týdnem ( 17. 11. 1989), se změnila v zatím největší demonstraci v ČSSR od roku 1968 a má potenciál po událostech v NDR a Polsku rozhýbat i dění v Československu.

Celá akce, které jsem se účastnil jako zahraniční pozorovatel, začala jako ohlášené shromáždění studentů na pražském Albertově pro uctění památky popravených studentů, kteří v roce 1939 protestovali proti okupaci nacistickým Německem. Kromě toho ale přišli zavzpomínat i na studenta Jana Palacha, který se před dvaceti lety upálil na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Při výstupu řečníků z řad studentů ale i několika profesorů z pražských univerzit se však začala řešit i aktuálnější témata. Vláda i ÚV KSČ totiž roky ignorovala požadavky na dodržování lidských práv i snahy o uvolnění režimu nejen z řad studentů. Velkým zklamáním byla i návštěva M. Gorbačova v dubnu 1987, která například oproti očekávání vůbec neřešila otázku působení sovětských vojsk na území ČSSR. Akce se proto po několika hodinách samovolně změnila v demonstraci a rozvášněný dav vyrazil do ulic Prahy. Dav byl zhruba po hodině zastaven na Národní třídě, kde byl zablokován příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Lidových milic, na místě samozřejmě nechyběli ani příslušníci STB, kteří celý zákrok řídili.

V tu chvíli proti sobě nehnutě stálo čelo demonstrace a policejní složky. Studenti z řad demonstrantů doprovázeni pokřiky jako „Máme holé ruce“ začali pokládat svíčky a květiny před příslušníky SNB, spatřil jsem i několik odvážlivcům, kteří květinu dokonce přehodili přes průhledný štít několika příslušníků. Já celou situaci samozřejmě dokumentoval na svůj fotoaparát z nedalekého podloubí, negativy se mi naštěstí později podařilo převézt přes hranice a záběry budou k článku přiloženy. Napjatá atmosféra by se v tu chvíli dala krájet. Měl jsem nepříjemný pocit, že se něco semele. Z antonů ve vedlejší ulici začali vyskakovat další milicionáři a znenadání se příslušníci SNB vyzbrojení pendreky hrubě pustili do demonstrantů. Přidali i vodní děla, kterými v mrazivém listopadovém večeru začali kropit ustupující dav studentů. Svým svědectvím mohu potvrdit, že zákrok nebyl nijak vyprovokován a byl tedy řízený. Vypukla panika, zkrvavení studenti, často ne starší 25 let, hledali úkryt, kde se jen dalo. Některým se z vřavy podařilo uniknout kolem mne podloubím, jiní našli úkryt v průjezdech. Dokonce někteří majitelé bytů se zachovali hrdinsky a poskytli úkryt i zázemí několika desítkám zraněných studentů.

I přes cenzuru tisku se nepodařilo tuto událost ututlat. Už toho večera se informace dostaly k široké veřejnosti v nedalekém Národním divadle, které přerušilo probíhající představení a nechalo vypovídat přímé účastníky demonstrace k zaskočenému publiku. Podle našich informací po tomto listopadovém večeru již proběhlo několik dalších nejen studentských shromáždění a v plánu je dokonce i celostátní generální stávka. Proto nezbývá než doufat, že tato „nešťastná“ událost konečně změní politickou situaci v Československu.

Autor: Petr Lufinka, P4.B