Historie budov

Po bělohorské bitvě získal panství frýdlantské a s ním i Liberec Albrecht z Valdštejna, který pak k svému jménu připojil i titul vévody frýdlantského. Aby zajistil pro svá vojska potřebné oblečení, podporoval na svých panstvích rozvoj soukenictví. Proto byla z jeho příkazu založena v létech 1631-1633 západně od Staroměstského náměstí nová čtvrť nazvaná Nové Město. Nové domky byly určeny především pro soukeníky. Obklopovaly prostorné náměstí zvané Domy byly z větší části dřevěné, roubené a hrázděné, s vysokými trojúhelníkovými štíty obrácenými podle středověkého způsobu do náměstí. Pitná voda se přiváděla dřevěným potrubím z ruprechtických pramenů do kašny na náměstí. Novoměstské (dnešní Sokolovské), v jehož východním průčelí dominoval arciděkanský kostel Sv. Antonína Velikého.

liberec valdstejnske domkyVýstavba domů pokračovala i po smrti Valdštejnově v druhé polovině 17. století dále v okolí Malého náměstí. Z nich se nám dodnes zachovaly zčásti tři ve Větrné ulici s čp. 265-I, 266-I a 267-I, postavené v letech 1678-1681, tzv. Valdštejnské domky. Vzhled náměstí po dokončení této velkoryse pojaté stavební akce se v podstatě nezměnil až do konce 18. století. Prvním domem, který byl roce 1788 přestavěn na zděný (čp. 305-II), pozdější hotel a restaurace Zlatý beránek. I při jeho přestavbě byla však zachována štítová orientace a ani výškově se příliš nelišil od ostatní dřevěné zástavby. Ke změně došlo však u loubí, jež bylo zrušeno. Podstatně větším zásahem do jednotně řešeného náměstí byla výstavba obytného a obchodního domu čp.264-I na protější severní straně náměstí, v němž dnes sídlí SPŠ stavební.

Bohatý obchodník se sukny Antonín Appelt zde koupil dva staré domy a na jejich místě mu liberečtí stavitelé Jan Kuntze a jeho syn Karel postavili v letech 1793-1794 nádherný palác, předznamenávající svou výškou i celkovou architekturou radikální přestavbu celého náměstí v průběhu 19. století.

aplt dumTřípodlažní Appeltův dům je zděný, v přízemí obsahoval původně dílny a prodejny, v patrech byt majitele. Jeho hlavní průčelí zdobí vstupní portál zdůrazněný předsazenými toskánskými sloupy,vstup kamenným orámováním a balkónem. Před místnostmi v přízemí probíhalo loubí, jež bylo později zrušeno. Okna domu, posazená do líce průčelí, jsou zdobena šambránami, římsami a frontony. Oproti dřívější orientaci štítové původních domů má Appeltův dům již orientaci podélnou a do náměstí se obrací svým hlavním průčelím, jež je zdobeno pilastry s korintskými hlavicemi. Horizontalitu budovy zdůrazňují vodorovné římsy nad přízemím a nad třetím podlažím, z níž uprostřed vybíhá plochý trojúhelníkový štít. Trojosý střed pokračuje dalším ukončeným vykrajovaným štítem zdobeným měděnými umělecky tvarovanými vázami. Budova má střechu mansardovou, lomenou, ukončenou po stranách předsazenými balustrádami. Svou architekturou je stavba ukázkou klasicistního slohu. Appeltův dům se stal ozdobou náměstí a to nejen pokud se týče honosné fasády, ale i svými řemeslnými výrobky, které měly vysokou uměleckou hodnotu.

IMG 0229axKdyž dolehly na rodinu Appeltů zlé časy, byli nuceni roku 1828 prodat svůj rodinný palác městu. V Liberci se již delší dobu uvažovalo o řízení reálky a koupě Appeltova domu umožňovala tento záměr uskutečnit. Kolmo k hlavní budově směrem k ulici Heliové bylo pak přistaveno v letech 1835-1837 třípodlažní křídlo s učebnami, v němž vzniklo devět učeben, kabinety a sociální zařízení, přední budova sloužila ubytování vyučujících a správě škol. Roku 1937 mohlo být zahájeno vyučování na liberecké reálce nejprve pod vedením řádu piaristů, od roku 1843 do roku 1872 řádu premonstrátů. Tato škola byla jednou z prvních na území našeho státu. Jistě není bez zajímavosti, že zpráva školy z roku 1862 uvádí, že ji za prvních dvacetpět let jejího trvání absolvovalo kolem 35% Čechů.

Od roku 1837 slouží Appeltův dům převážně školním účelům. Měnili se lidé, využití, objekty zůstávaly a pouze se přizpůsobovaly novým podmínkám. Reálka nižší se změnila na vyšší, pak na reálné gymnázium, jistou dobu zde působily podIMG 3236ax jednou střechou dokonce dvě německé střední školy, reálka a gymnazium. V roce 1913 se přestěhovala reálka do nové vlastní budovy na Husově třídě. Ve staré budově zůstalo až do roku 1920 pouze gymnázium. V tomto roce sem byla přemístěna česká měšťanská škola a budova se stala majetkem státu. Když se pak v roce 1936 přemístila do Masarykovy školy v Komenského ulici čp. 314-IV, nalezly zde umístění české živnostenské a odborné školy pokračovací. Od září se tísní v bývalém Appeltově domě, jehož stavební stav byl již po skončení první světové války označen za téměř havarijní, opět dvě školy, obě české. Učňovská škola a právě otevřená první třída české vyšší státní průmyslové školy chemické.

Za německé okupace sloužila budova vojenskému kartografickému oddělení. Ve školní tradici se opět pokračovalo po roce 1945, třebaže se již na objektech projevovaly nebezpečné známky stárnutí, hlavně na dvorním traktu, který prodělal řadu změn a kromě toho ani jeho založení v obtížném terénu nezajišťovalo trvale jeho stabilitu. Po dobu osmi let, až do roku 1953, sloužila budova přesto učňovskému školství.

Rok 1953 znamená rozhodující mezník v osudu staré budovy, zařazené do seznamu památkově chráněných objektů jako jedinečný doklad klasicistní výstavby v Liberci. V tomto roce se sem přestěhovala průmyslová škola stavební, jež dosud tradičně užívala budovu čp. 460-I na Masarykově třídě společně s chemickou a strojní průmyslovou školou. K tomuto rozhodnutí přispěla nepochybně i skutečnost, že budovu ohrožovaly čím dál nebezpečnější trhliny ve zdivu a že se tedy předpokládalo, že stavební škola je jediná schopná se s tímto stavem vypořádat. Situace se podstatně zhoršila při budování krytu pod Sokolovským náměstím, kdy otřesy způsobené odstřelem hornin rozrušily staré zdivo natolik, že se na mnoha místech objevily nové trhliny budící ty nejvážnější obavy.

IMG 5064xSvou životaschopnost a odbornou úroveň projevila stavební průmyslová škola pod vedením ředitele Ing. Jana Tauše zahájením obdivuhodných a odvážných stavebních akcí, prováděných svépomocí v akci Z, k záchraně objektů školy a k zlepšení podmínek pro vlastní výuku. Jednou z prvních staveb byla v letech 1959-1960 přístavba tělocvičny k učebňovému traktu podél Heliové ulice. Dispozičně i konstrukčně značně náročná stavba byla provedena v poměrně krátké době, přihlédneme-li ke způsobu výstavby a k obtížím při zakládání přímo nad štolou tunelu.

Kromě menších zajišťovacích prací navazujících na předcházející podobné zajišťovací akce prováděné na učebňovém traktu již koncem 19. století se v letech 1962-1963 uskutečnila přístavba šaten, rok nato výstavba dílen situovaných v nádvoří mezi tělocvičnou a přední budovou. Během zimy 1963-1964 došlo k destrukci záchodové části v traktu učeben. Zdálo se, že osud přestárlé budovy je zpečetěn. Protože se ani v této kritické situaci nenašla v žádném stavebním podniku volná kapacita na řešení havarijního stavu, bylo nutno se opět spolehnout na vlastní síly.

Společným úsilím vyučujících a studentů se podařilo zabránit rozpadávání školy a přitom získat ještě další prostory kabinetů. Rozvoj školy však nutně vyžadoval zřízeníIMG 0216x některých speciálních učeben a laboratoří. Bylo třeba uvažovat o další přístavbě. Do této situace vpadla snaha po záchraně dřevěných Valdštejnských domků ve Větrné uličce sousedící na západní straně s bývalým Appeltovým domem. Tyto tři domky zůstaly jakoby nedopatřením jako jediní pamětníci stavebnictví ze 17. století. Jednalo se rovněž o objekty památkově chráněné a již od roku 1945 se projevovala snaha po jejich záchraně a vhodném využití. Během diskusí „co s nimi“ propadla se zadní část obou domků přiléhajících ke škole, takže hrozilo jejich zřícení. Bylo proto navrženo sejmutí památkové ochrany, odstranění zbytků domků a tím i uvolnění plochy pro zamýšlenou přístavbu nového křídla školy.

Pokus o záchranu nejcennější části domků, předních štítů s loubím, vzala na svá bedra stavební průmyslová škola, třebaže si tím značně ztížila provedení plánované přístavby, vedena snahou zachovat tento jedinečný dokument minulosti Liberce i pro další generace. Po jednáních se zástupci památkové péče a na ministerstvu kultury v Praze se podařilo docílit souhlasu s napojením zbytku domků na hmotově jednoduchou stavbu nového křídla školy a jejich využití pro potřeby školy. V roce 1976 byla dokončena výstavba I. etapy přístavby a v témže roce skončila i úplná rekonstrukce zbytků Valdštejnských domků, v nichž vznikly kabinety a depozitáře přímo přístupné z chodby nového učebňového traktu. I když provedená záchrana předních částí Valdštejnských domků se nemusí jevit z hlediska čistě památkářského jako zcela rigorózní, díky iniciativě pracovníků průmyslové školy stavební se tak podařilo v hodině dvanácté zachovat alespoň jejich nejcennější část uplatňující se při pohledech ze Sokolovského náměstí. Zůstaly jednou z nejvíce navštěvovaných a obdivovaných pamětihodností Liberce.IMG 5071x

Při generální opravě fasády a střechy přední historické budovy v roce 1978 bylo nalezeno ve vrcholové váze pouzdro se zakládací listinou a souborem mincí z konce 18. století. Listina má dvě části. V první se uvádějí jména vrchnostenských hodnostářů, členů rodiny Appeltů a stavitelů domu. Dovídáme se z ní, že stavbu podnikl dne 3.dubna 1793 Antonín Appelt a jeho manželka Magdaléna, rozená Frantzová a že stavba skončila přesně za rok 3.dubna 1794. Poprvé se na základě uvedené listiny bezpečně zjistilo, že autory Appeltova domu jsou známí liberečtí stavitelé Jan Kuntze a jeho syn Jan Karel, kteří svými stavbami v období baroka a klasicismu obohatili město Liberec i další místa.

V roce 1979 proběhla kolaudace II. etapy přístavby za Valdštejnskými domky. Zamýšlené pro tažení až k domu čp.281-I zůstalo dosud pouze v návrhu. Záchranné práce na staré budově pokračovaly v letech 1980-1981, kdy došlo v Heliové ulici k nebezpečnému nachýlení vysoké štítové zdi starého učebňového křídla pocházejícího z roku 1823. Bylo nutné provést zpevnění železobetonovou opěrnou zdí a stažení ocelovými táhly. IMG 2786xV roce 1984 bylo dokonce nutno provést zajištění hlavního průčelí směrem do náměstí. Vychýlení jeho horní části dosáhlo již takového stupně, že bylo nezbytné podchytit vyklánějící se zdivo ocelovými táhly zakotvenými do středních nosných zdí. Poškozená štuková výzdoba dostala po dokončení opět svou původní podobu, v místnostech byla táhla zakryta spuštěným stropem. Pouze kotevní hlavy v chodbě byly ponechány volné, aby pozornému studentovi připomínaly další příhodu v osudu Appeltova domu.

Možnost vybudování lépe vyhovujícího objektu pro průmyslovou školu stavební je stále oddalována. Proto se v roce 1986 jevilo nutné provést nástavbu nad tělocvičnou, aby se tím získaly nezbytné prostorné, dobře prosvětlené rýsovny. Situace se nezlepšila ani po roce 1989 a proto došlo k dalším stavebním úpravám sledujícím zlepšení podmínek v rámci daných omezených možností. Pro udržení hygieny ve škole je důležitá přestavba šaten a změna vstupu pro studenty z Bezejmenné uličky spojující ulici Větrnou s Heliovou. Zřízení poloautomatické plynové kotelny přispělo nejen k zlepšení čistoty ovzduší a zlepšení pohody v celém rozsáhlém objektu, ale i k získání cenných prostor bývalé kotelny na tuhá paliva v suterénu starého učebňového křídla, které byly využity na zřízení posilovny. K dalšímu zlepšení výukových možností přispěla úprava speciálních učeben pro výpočetní techniku a výuku jazyků včetně audiovizuální techniky, nové prostory získala i žákovská knihovna.

O prázdninách v roce 1994 se prováděla generální oprava fasád a vestibulu. 5. srpna v poledních hodinách v parných vedrech vznikl v podkroví bývalého Appeltova domu požár. Díky rychlému zásahu libereckých hasičů a výpomoci vojáků libereckého útvaru se zabránilo jeho rozšíření. Požárem byla zničena konstrukce krovu, ale vodě pak podlehly povrchové úpravy, podlahy a stropní konstrukce. Vyučování ve školním roce 1994/95 bylo zahájeno v mimořádně obtížných podmínkách. Nesmírné pracovní úsilí potvrdilo vztah stavařů ke škole a za půl roku předávala liberecká firma Finalstav s.r.o. objekt po nákladnéIMG 0213x rekonstrukci do užívání. Nová střecha, stropy a podlahy, schodiště i řešení interiérů s povrchovými úpravami vtiskla budově nový ráz. Nedocenitelné jsou zásluhy absolventů školy, stavbyvedoucího p.Jiřího Šaldy, projektantů firmy Repos Ing.Jana Kucharika a Ing.Dagmar Pechové i profesionální přístup zástupců České pojišťovny.

V areálu školy se nalézal rodinný dům čp. 269-I, představující značně rušivý prvek v těsném sousedství starého učebňového křídla a šaten. Po získání tohoto objektu do vlastnictví školy a po zjištění jeho špatného stavebního stavu byl na podzim 1994 zbourán.

Historie dvou památkově chráněných objektů na Sokolovském náměstí v Liberci, bývalého Appeltova domu a Valdštejnských domků může být příkladem toho, jak podobné přestárlé budovy mohou při dobré a stálé údržbě, odborném zajišťování jejich stability a při vhodné, citlivé úpravě sloužit i v současnosti. Především však svědčí o neobyčejné houževnatosti, statečnosti, občanské uvědomělosti, odborných znalostech a pracovním úsilí vedení, vyučujících, žáků i jejich rodičů liberecké střední průmyslové školy stavební. Díky jim všem se může Liberec i nadále pyšnit dvěma významnými stavbami z období baroka a klasicismu, Valdštejnskými domky a bývalým Appeltovým domem, trvalými ozdobami historického středu města Liberce.

© 1995 Ing. arch. Svatopluk Technik
čestný občan města Liberce