Exkurze do Wroclawi

Na čtvrtek 31.5. učinil zástupce ČSSI a ČKAIT nabídku zúčastnit se odborné exkurze po stavebních památkách v polské Wroclawi. Sedm žáků třídy I3 a učitelka Ing. Kuthanová nabídky využili a zde je několik postřehů nebo dojmů.

Wroclaw je velké město, kde žije asi 600 000 obyvatel, a je naplněné jak stavebními skvosty, tak i smutnými pozůstatky minulé éry. Přístup obyvatel je typicky polský – nějak to zaonačíme a uvidí se.

Už cesta kolem dolu v Bogatynii byla příznačná – stará odfrézovaná panelka se zbytky asfaltu, kostek, plná prachu a kamionů. Proč zvolil řidič právě tuto trasu, není známo, ale ve vedru, prachu a za neustálého kodrcání to bylo skutečné dobrodružství.

Hala Století ve Wroclawi z počátku 20. století, nejstarší  železobetonová stavba na světě, zapsaná na seznam  světového dědictví UNESCO byla postavena ke stému výročí vítězství nad Napoleonem u Lipska. Hala je vysoká 42 m, kopule má průměr 67 m, konstrukce je tvořena 32 žebrovými neomítnutými podpěrami, které jsou sepnuty čtyřmi vodorovnými prstenci, a denní světlo vniká dovnitř 2400 okny. V přízemí se promítal film o historii využití haly; zajímavá byla animace stavby, kde jsem si uvědomila, že je důležité nejen stavbu vyprojektovat, ale začít stavět od té jediné správné části a postupovat tak, aby to bylo účelné. Vedle haly stojí ještě Pavilon 4 kopulí postavený ve stejné době jako hala, pergola a 96 m vysoký jehlicovitý monument, který Poláci postavili v roce 1948 při příležitosti výstavy znovuzískaných zemí, tj. zemí, které Polsko dostalo po 2. světové válce jako náhradu za východní území, které připadlo Sovětskému svazu.

Další dobrodružství nás čekalo při koupi jízdenek na tramvaj. Automat nebral bankovky vysoké hodnoty a vedoucí zájezdu jiné neměla. Před automatem se tak shromáždil hrozen lidí, neboť kromě nás si halu přijeli prohlédnout studenti univerzity 3. věku z Ostravy a zájezd z Brna. Sice jsme dotazem za použití angličtiny massa Boba zjistili, že lze označit jízdenku kartou přímo v tramvaji, ale nakonec jsme „přemluvili“ automat, aby nám vydal lístky.

Tramvaj byla klimatizovaná, čímž se stala zdaleka nejpříjemnějším místem široko daleko. Doštrachali jsme se k Tržnici a těšili se na další úchvatnou stavbu. Vrata byla zavřena a opatřena strohým nápisem, že ve svátek Božího Těla, což mimochodem připadlo právě na dnešek, je Tržnice mimo provoz. Chvíli jsme lomcovali vraty, protože velitelku zájezdu ujišťoval její polský kontakt, že určitě, na mou duši, bude otevřeno. S církevním svátkem se nejspíš občas nepočítá ani v Polsku. Bylo vedro, slunce rozžhavilo okolí Tržnice do běla – a tak jsme si řekli, že za každou cenu vidět ten interiér nemusíme, a štrachali jsme dále – ke katedrále.

Jen pár informací o Tržnici : tržnice Hala Targowa byla postavena podle návrhu Richarda Plüddemanna a Heinricha Küstera v letech 1906–1908. Místo není zajímavé jen svou architekturou (parabolické železobetonové klenby byly ve své době zcela výjimečným projektem evropského významu), ale také tím, že zde můžeme pozorovat skutečný život Vratislavanů.

Přes Odru vedl most celý ověšený zámky – na připomínku věrné lásky, návštěvy či vlastně čeho. Přičinlivý polský obchodník rozbalil svůj stánek se zámky hezky blízko mostu, aby každý, kdo cítí potřebu zvěčnit svůj status zavěšeným zámkem, nemusel chodit daleko. Chudák most vypadal, jako by měl nějaký druh zhoubného bujení, projevující se vyrašením zámečků.

Katedrála je skutečně krásná. První kostel na místě dnešní katedrály nechali vystavět v 10. století naši Přemyslovci. Jednalo se o jednolodní stavbu postavenou z přírodního kamene, která byla asi 25 metrů dlouhá a měla výraznou příčnou loď a apsidu. Po dobytí Slezska Poláky pod vedením Boleslava Chrabrého z rodu Piastovců a založení vratislavské diecéze okolo roku 1000, byl původní český kostel zničen a nahrazen větší bazilikální stavbou. Současnou podobu získala katedrála ke konci mongolské invaze do Evropy. Tehdy došlo k rozsáhlému přebudování kostela ve stylu slezské cihlové gotiky. V roce 1244, kdy začala výstavba chóru s ochozem, to byla první cihlová budova v Polsku. Při požáru z 19. června 1540 přišel kostel o střechu a trvalo 16 let, než byla vybudována nová v renesančním stylu. Další požár postihl katedrálu 9. června roku 1759. Tentokrát byly poničeny věže, sakristie, opět střecha a chór. Toto poškození stavitelé opravovali po dalších dlouhých 150 let. V 19. století byl přebudován interiér a západní část kostela v novogotickém stylu. Další přestavbu kostela navrhl německý architekt Hugo Hartung na počátku 20. století. Tentokrát se jednalo hlavně o věže, které byly poničeny v roce 1759. Při obléhání Vratislavi a těžkém bombardování Rudou armádou v posledních dnech 2. světové války byla stavba ze 70% srovnána se zemí. Po válce proběhla celková rekonstrukce kostela, která byla dokončena roku 1951, kdy byla katedrála znovu vysvěcena. V následujících letech byly dále prováděny dílčí opravy a renovace. V roce 1991 byl věžím navrácen původní kuželovitý tvar.

Moje dojmy – krásné vitráže, zlato a okázalá zbožnost. Personál v pokladně neochotný, až netečný, bez zájmu o poutníka. „Only cash“, ani nezvedl oči od mobilu znuděný pracovník, když jsem se zajímala o vstup na věž.

O kousek blíže k zámečkovému mostu jsem u země uviděla trpaslíka – něco, co Wroclavané připravili pro zabavení turistů. Je to – kupodivu novodobý – symbol města. První trpaslík se objevil v roce 2001, pořádně se to rozjelo až po roce 2005. Dnes je prý na ulicích Wroclawi asi tři sta trpaslíků, kteří dělají to, co obyvatelé města – koukají na televizi, čtou noviny, vybírají z bankomatu (toho nemám a mrzí mě to, šli jsme prý kolem a nevšimli si).

Naproti trpaslíkovi byl kostel zasvěcený už nevím komu, zavřený (nepochopitelné v tak katolické zemi jakou je Polsko), ale i v portálu příjemně studený a hlavně : dvoupatrový. Zřejmě má zmíněný patron tolik příznivců, že se do pouhého jednoho patra nevejdou, nebo že by se v každém patře konala jiná bohoslužba ve stejný čas – jak ohleduplné k věřícím!, nebo že by se dvě církve spolu dohodly a ušetřily náklady na pořízení pozemku…?

Kostelů je ve Wroclawi jako maku, ne všechny jsou otevřené, dovnitř můžete i v šortkách a s odkrytými rameny, což svědčí o tolerantním přístupu polských katolíků k poutníkům.

Značně upečeni sálajícím květnovým sluncem zašli jsme na Rynek – pověstné wroclawské obrovské středověké náměstí s nádhernou gotickou radnici obklopené malebnými domy (jejichž podobu většinou rekonstruovali v padesátých letech minulého století). Druhou dominantou náměstí je moderní fontána z roku 2001, kterou prý místní moc nemilují. My nejsme místní, takže se nám docela líbila.

Aby uspokojili touhu občanů mít dům na Rynku, zvolili Wroclawští mazanou taktiku : uprostřed náměstí stojí skupina domů, včetně radnice a mají uprostřed další malé náměstí. Učebnice stavebních slohů – tak okomentovali kolegové sedíce pod slunečníkem u občerstvení fasády domů vroubících náměstí. Od všeho trochu, zaveďte sem žáky a z jednoho místa, pěkně pohromadě, názorně a se srovnáním. Jinak davy lidí, protože okolo cihelné radnice je trh se stánky s dobrůtkami z různých zemí.

Ještě jednou jsme se snažili pokořit vzpurný automat na jízdenky – vyhrál opět, protože sice vydal jízdenky, ale s natištěnou cenou 0,00 zlotý – nevím, jak bychom to opentlili revizorovi, kdyby se byl objevil.

Pak už jen autobus rozhicovaný k nesnesení a domů do Čech, kde je tak hezky…

Na závěr jsme si se smíchem uvědomili, že vedoucí zájezdu míní, ale Polák mění…, abych parafrázovala české rčení.

Zapsala a dojmy opatřila : Ing. Miloslava Kuthanová